Stalo se v Rakousku. Kuchař v jedné vídeňské pizzerii pracoval déle než rok 10 hodin denně, 6 dní v týdnu, volno měl jenom v neděli.

 

Zaměstnavatel mu platil na ruku, nejprve 70 eur (asi 1.800 korun) denně, později už jen polovinu, protože prý musel najmout dva číšníky navíc a nezbývaly mu peníze. Tím se kuchařova mzda ocitla pod minimální částkou stanovenou kolektivní smlouvou (ano, něco takového v rakouské gastronomii mají).

 

 

Jednoho dne v práci kuchař pocítil slabost a odběhl si nechat změřit tlak do nedaleké lékárny. Tam ale zkolaboval a byl odvezen do nemocnice. Následně nastoupil na nemocenskou, pro to ale jeho chlebodárce neměl pochopení a dal mu výpověď.

 

Kuchař se pak s pomocí organizace na ochranu práv zaměstnanců obrátil na soud. Během líčení se nestačil divit, majitel podniku u soudu tvrdil, že kuchař často v pizzerii vůbec nemusel být, ale že tam rád trávil volný čas. Dále se dozvěděl, že jeho výpověď v době pracovní neschopnosti je prý platná, protože v pizzerii nedostali kopii jeho neschopenky.

 

 

Soud ale zaměstnavateli neuvěřil a nařídil mu uhradit kuchařovi neproplacené přesčasy, mzdu během nemoci a dovolenou, celkem 9.100 eur (asi 235.000 korun). Inu, Vídeň není Praha.

Zdroj: KleineZeitung.at