Často slyším nebo čtu nejrůznější názory na to, která z věcí je pro Gastronomii* tou nejdůležitější. Občas, s humorem založeným na realitě, odpovídám, že je to kalkulačka. Bez ní se nedá dělat žádný byznys.

 

Důležitý je samo sebou i prozákaznický postoj. Bez lidí, kteří k nám přicházejí utratit svoje prachy, by podnikání v oboru ztratilo smysl. Řekl bych ovšem, že tahle položka už se nám pomalu (ale jistě) dostává do krve. Nebylo tomu tak vždycky. V éře socialistických podniků veřejného stravování byl často host jen objekt k "oholení". Musela dorůst celá nová generace nezatížená tímto nešvarem. No, a dneska už zase máme své zákazníky rádi. I tak je ovšem spokojený zákazník hlavně prostředkem k tomu, aby byla výše zmíněná kalkulačka "spoky" (= spokojená, pozn. GastroJobs.cz).

 

 

Gastronomie by také nemohla fungovat bez dobrých surovin. Z houna bič neupleteš. Ta pravá chálka se bez nich vytvořit nedá. Nejde přeci jenom o to nenechat hosta umřít hladem nebo žízní, ale taky o to, aby mu chutnalo. Ještěže máme své oblíbené farmáře, vinaře, sládky… Kalkulačka tak může opět vrnět blahem.

 

 

Jenže tohle všechno je pohled šéfů, majitelů apod. A každý šéf nebo majitel by byl v pytli bez svého personálu. Co nás, zaměstnance, nutí do toho trávit dny, noci, svátky a spoustu dalšího volného času na "svých pozicích"? Peníze? Jasně, ale ty se přece dají vydělat i jinak.

 

 

Sám jsem často psal o tom, nakolik nás láká určitá svoboda spočívající v tom, že naše práce není jen o robotickém pohybu osm a půl hodiny denně. To my si radši zajdeme na "šestnáctku", sprintujeme na place či v kuchyni, necháme si nadávat od opilců, rejpou do nás blbci, pálíme a řežeme si prsty... A ještě se u toho dokážeme usmívat, i když máme doma starosti, bolí nás nohy nebo hlava a není nám dvakrát dobře na duši ani po těle.

 

 

Takže proč? Osobně si myslím, že hlavně proto, že (když si to sedne) jsme zkrátka rodina. Může stokrát zuřit válka mezi placem a kuchyní, ale svýho pingla si odkrouhnu sám a naše servírky nám do jináče taky nikdo od vedle přivádět nebude!

 

 

Nevím, jestli jste to taky zažili, ale v kuchyni s tou nejlepší partou jel člověk poslepu i ty největší bomby a nejvíc toho během kšeftu nakecala kasa. Když se "zadaří", můžete se zhádat se do krve a titulovat svoje kolegy tak, že to sem ani nemůžu napsat, protože ještě nebylo deset večer. Ale když z toho pak vybruslíte, v kuchyni je tma a sedíte na baru, je zase všechno v pořádku. 

 

 

Víte, že jeden za druhým můžete přijít ve tři ráno a nenechá vás stát pod oknem. Rozdělí se s vámi o poslední košili. Nebo třeba o radost. A když na to přijde, sdílíte spolu i bolesti.

 

Jestli tohle není rodina - tak nevím. A rodina, to je přeci to nejdůležitější, co máme.

 

Díky a ahoj

Váš Filip

Text: Filip Vracovský, fotografie: Canva, AI

 *Už dříve jsme si všimli, že Filip zásadně píše "Gastronomie" s velkým "G". Původně jsme to měli za pravopisnou chybu, než jsme si uvědomili, že jde o vyjádření zvláštního vztahu k osobě či věci. Počínaje tímto článkem jsme se tedy rozhodli tento způsob zápisu respektovat. Red. GastroJobs.cz