InterContinental: NEBROUŠENÝ KLENOT NA BŘEHU VLTAVY

InterContinental: NEBROUŠENÝ KLENOT NA BŘEHU VLTAVY

InterContinental Praha byl dlouhá léta jediným hotelem západního střihu v tehdy socialistickém Československu. A ačkoliv mu mezitím vyrostla silná konkurence, stále si mezi ostatními hotely díky své historii (a také skvělé poloze) zachovává výjimečné postavení.

 

První podnět ke stavbě hotelu přišel v roce 1965 od amerických aerolinií PanAm, které počátkem šedesátých let obnovily letecké spojení do Prahy (přerušené po Únoru 1948). Počet zámořských návštěvníků rok od roku rostl a logicky tak vznikla poptávka po ubytování splňujícím standardy, na které byli zvyklí z domova. V atmosféře všeobecného uvolnění na úsvitu Pražského jara došlo k podpisu smlouvy o výstavbě hotelu v roce 1967. Americkým investorem byla společnost Tower International ING, na československé straně byl projekt svěřen Čedoku. Okupace vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968 pochopitelně veškeré plány zkomplikovala. Vlastníkem objektu nakonec zůstal pouze Čedok, stavba byla dokončena až v roce 1974, ale hotel byl provozován v souladu s pravidly InterContinental Hotel Corporation (IHC - odtud zkratka, kterou starší generace dodnes pražský hotel označuje).

 

Novostavba hotelu InterContinental v 70. letech minulého století.

 

Obrovskou výhodu dostal hotel do vínku hned v podobě lokality. Plocha při vyústění Pařížské třídy na nábřeží byla volná po zásahu bombou na konci II. světové války, bylo ovšem ještě potřeba zbourat několik domů otočených do Pařížské ulice zadními trakty, které bombardování unikly. Místo umožnilo naplánovat stavbu tak, aby skoro všechny pokoje pro hosty nabízely fantastický výhled: na Vltavu, Letnou, Staré Město nebo dokonce na Pražský hrad. V tom, při vší úctě, se InterContinentalu žádné jiné ubytovací zařízení v Praze dodnes nevyrovná.

 

Původní podoba nábřeží někdy ve dvacátých letech, nestojí ještě ani Právnická fakulta.

 

Investor pochopitelně upředňostňoval svoje komerční zájmy, kolektivu architektů pod vedením Karla Filsaka se přesto povedlo budovu navrhnout tak, aby respektovala okolní historickou zástavbu. Místo monolitu vznikla členěná struktura připomínající staré obytné bloky, směrem do Bílkovy ulice se otevřelo nové náměstí, zahradu na straně k řece autoři zapustili pod úroveň nábřeží, objevil se i zajímavý průhled ke kostelu sv. Šimona a Judy. Povrch novostavby ze surového betonu byl typický pro styl tzv. českého brutalismu, fasáda ovšem byla zjemněna keramickými prvky. Celé řešení je dnes mezi odborníky všeobecně považováno za šťastné a nadčasové.

 

Pozadu nezůstaly ani návrhy interierů, na nichž pracovali tehdejší přední umělci a designéři. I společným prostorám v interiéru dominoval moderní beton, byl ale doplněn tmavým dřevem, kusy starožitného nábytku a na míru vyrobenými svítidly. Tento kontrast zdánlivě nesourodých prvků působil neotřele a překvapivě dobře. Bohužel, některé původní artefakty dnes již v hotelu nenajdete.

 

V sedmdesátých a osmdesátých letech u nás nevzniklo mnoho podobných staveb, InterContinental tedy vzácně vyzařoval na tehdejší poměry jakousi moderní, luxusní nebo dokonce “západní” atmosféru. Zahrál si proto i v několika filmech, někdy představoval sám sebe, někdy zase stavbu z budoucnosti (Buldoci a třešně, Zítra vstanu a opařím se čajem, Faunovo velmi pozdní odpoledne a další).

 

 Hotel InterContinental, současná podoba.

 

Hotel má dnes 372 pokojů a suitů, 2 restaurace (snídaňovou restauraci Primátor - původně Mázhaus - v přízemí a Zlatou Prahu s terasou v 9. patře), Duke´s Bar & Café v lobby a 14 multifunkčních meetingových prostor. V letech 1992-95 proběhla rekonstrukce budovy, během níž byl přistavěn bazén, a v roce 2002 byly kompletně obnoveny i interiéry. Hotel také změnil adresu. Z původní, na náměstí Curieových, se “přestěhoval” do prestižněji znějící Pařížské.

 

 

Radikální proměnou prošla letos (2017) na jaře restaurace Zlatá Praha. Zmizely naškrobené bílé ubrusy, nové jsou stoly, podlaha i stěny. Prostor působí vzdušnĕ a svěže. Ubylo zlata, zůstaly jen originální památkově chráněné lustry. A samozřejmě zůstal také neuvěřitelný výhled na staroměstské střechy a z terasy i na Hradčany a Letnou. A změny proběhly i v kuchyni. Šéfkuchař Roman Dolejš a Chef de Cuisine Michal Vodřich vytvořili menu v duchu konceptu “Farm to Table”, neboli “od farmáře na stůl”, který klade důraz na kvalitní místní suroviny a úzké osobní vztahy s dodavateli.

 

Situace na trhu je dnes zcela jiná než v době, kdy legendární “Kontík” otevíral. Přesto i dnes hraje na pražské hotelové scéně nezastupitelnou roli.

Zdroj: Národní památkový ústav, InterContinental Prague Hotel

 

Chtěli byste pracovat v hotelu InterContinental Praha?

Aktuální výpis volných pozic najdete na portálu GastroJobs.cz.